Den jako každý jiný. Pondělí. Najednou si však uvědomím, že není čas jen tak se poflakovat-čeká mě práce. Ostražitě si vykračuji po městě a v kapse mě pálí rozkaz, rozkaz nevyhnutelného. Jakási Scarlett porušila Omertu a já jsem ten, kdo má vykonat nekompromisní rozsudek. Chvíli přemítám nad tím, zda si to ona sličná slečna zaslouží. Sedám na kolo a studený vánek kolem hlavy zahání veškeré pochybnosti. Doma si beru svou CZ 75 D compact a krabičku nábojů. Vracím se do víru města. Setkávám se se svým informátorem nedaleko místa kde, za chvíli, pokud vše pude hladce, krev skropí šedý chodník. Rychlý přesun na místo. Vytahuji z opaskového pouzdra pistoli a v temném koutu ulice jí notoricky známými pohyby nabíjím. Já i informátor pokuřujeme doutník a čekáme. Čekáme. Když tu najednou zazní kódové slovo kai, značící že oběť je na blízku. Zahazuji doutník. Natahuji si rukavici a znovu se ptám kontaktu, zda-li si je jistý. Přitakává a ustupuje stranou. Oběť je již skoro u mě a má kolem doprovod. Srdce mi buší. Už není cesty zpět. Nechám ji projít a chytám ji za rameno. Zmůžu se jen na: Haló, slečno… Otočí se s překvapením ve tváři. Levá ruka nahmatává kohout zbraně a lehké melodické cvaknutí značí úspěch. Pravou rukou zbraň vytahuji a energicky namířím. Cítím každý milimetr propadu spouště. Mechanismus se dává do chodu a dunivá rána protne vzduch. Jako ve zpomaleném filmu vidím pohyb ocelového závěru vzad a opětovného natažení úderníku. Z výchozího okénka se kouří. Druhý výstřel není třeba. Nebohá Scarlett padá k zemi a z nehezké díry pod hrudním košem se valí proud rudé krve, která kreslí obrazce ve spárách dláždění. Doprovod stojí jako přibitý. Bezděčně ustupuji dva krůčky vzad a skoro ochromen hrůzou z prchajícího života, nemůžu odtrhnout oči od svého hrůzného díla. Probírám se z vražedného opojení a sprintuji zpátky ke kolu a mizím- kdo by podezíral cyklistu?
Předmět: Mord: Scarlett(vrah)