[center]Ano, dnes nadešel dlouho očekávaný den...Po prvním neúspěšném pokusu, kdy se má obět obezřetně nedostavila na místa na která často chodívá, přišel druhý pokus, kterýž ukončil trápení mé oběti.
Mám rád, když je akce dobře připravena, jelikož risk z odhalení je příliš velký. Proto jsem dlouho linkoval plán. Olejová lampa v mé sklepní místnosti, již dlouho svítila a já začínal být unavený. Čistě náhodou mě však zkontaktoval druh se kterým jsem měl, co do činění při poslední práci (nějáké ty transporty, však to znáte). Ten mi nabídl pomoc v podobě zmapování odlehlých míst příhodných pro akci.. A tak jsme i tak společně pracovali dlouho do noci, snad ne marně.
Akce mohla začít. Vše potřebné bylo připraveno. Tiše jsem třímal ve dlani pečlivě oštetřený revolver 686 a už jsem si to štrádoval k místu, které mi doporučil tamější znalec. Byl to nemalý zájezdní hostinec ve kterém se schází předevšim studenti z okolních akademií. A tak jsem v klidu pojedl, popil a posílil se . Vyčkávám. Hledám tvář z fotografie. Avšak dlouho nikdo nepřícházel, a tak jsem si řekl, že počkám raději venku, kde budu mít lepší přehled... A skutečně. Má obět nic netušíc vchází do dveří hostince a já neváhám, v rychlosti uvadím vchod můj kulostřel (nářečím vyjádřeno). Ozývá se rána. Trefil jsem přesně. Myslím, že obět to měla rychle za sebou. A já? Já se musel rychle ztratit. Cožpak je to normální střílet na ulici?
Momentíček.... copak to je? Ahh, ve škíře pod dveřmi se objevil dopis, se známou pečetí. Zadání dalšího "úkolu". Kdo bude další?