Podivně ponurého odpledne jsem kráčel mohutným parkem Sady se svým věrným rodinným přítelem Tonnym. Měli jsme zrovna v plánu zajít na Lanovu třídu a podniknout něco nekalého. Mně se však naskytla příležitost takřka okamžitě. Bystrým okem mafiána jsem ve chvíli kdy kolem mě procházel spatřil svou oběť. V naleštěné kožené bundě si to hrdě štrádoval se svým kumpánem. Nejprve jsem si myslel, že mě spatřil, ale mílil jsem se. Jeho smůla. "To je on." zašeptal jsem příteli po boku, jenž mne okmažitě vybídl k činu. Během chvíle jsem mu visel na patách. "Dělej než zdrhne." nabádal mě znovu netrpělivý kamarád. Já byl na jeho vkus obezřetnější. Několik metrů jsem cíl sledoval zbezpečné vzdálenosti. Když ale zmizel za keřem, už jse nečekal. Svou bělostně naleštěnou zbraň jsem tasil během okamžiku a vyrazil jsem tichým klusem. Proběhlo to bleskově. Poapdl jsem ho za rameno, otočil ho k sobě a s jeho stále klidným výrazem jsem do něj vpálil střelu. Na zem se sklátil okamžitě a jeho přítel pouze bědoval. Obsah jeho kapes byl ihned v těch mých a než přišli lidé, byl jsem pryč. "Krásná práce." pochválil mě můj všudypřítomný kamarád a já jen zazněl v odpověď. "Snad nebyla poslední." - DÁMY třeste se
Jamessonn