Mord: Kindervajicko (vrah)

Stalo se to dnes v podvečer....
Měla to být mladá dívka, umělkyně, saxofonistka. Byla to pro mě výzva. Přece jenom na hudebnici člověk v týhle brandži nenarazí každý den. Kvůli tomuhle setkání jsem si připravil speciální nástroj, dýku se zahnutou čepelí.
Její hudební lekce měla končit v sedm večer. Slunce se už sklánělo za obzor a já seděl na lavičce před klášterem piaristů. Napjatě jsem čekal .S krátkou dýkou v kapse se nesedí zrovna dvakrát pohodlně, "ale co, pro jednou to snad vydržim." říkal jsem si. "Má klientka" měla trochu zpoždění. Ze dveří umělecké školy už vyšla pár příštích hudebních géniů, ale stále žádná osoba, která by byla podobná dívce z mé karty.
Když tu najednou se objevila ona v dobrovodu nějaké jiné dívky. Společně zahly za roh kláštera a zmizely mi z očí. Okamžitě jsem vyskočil a začal je sledovat. O ulici dál se obě rozdělily a kamarádka mé oběti nasedla do auta k nějakému muži a odjela pryč, alespoň se nemusela dívat na smrt své kamarádky. "Má klientka" tedy osiřela. V celé ulici jsme zůstali sami dva. Ona ale o mě ještě nevěděla. Stála ke mně otočená zády a psala SMSku. Přistoupil jsem k ní tiše jako lasička a vytáhl nůž. Moje levá ruka ji přikryla ústa, zatímco má pravice vytáhla z bundy dýku a jedním rychlým pohybem provedla horizontální řez jejím hrdlem.
Chroptící Kindrvajíčko se sesunula na zem a během několika vteřin vydechla naposledy. V mrtvolném obličeji se mísil úděs a překvapní zárověň. Otřel jsem svou dýku do jejích šatů a během pár chvil zmizel v zákrutech úzkých uliček, nikým a ničím nezpozorován.