Dne 18.5.
Už od rána bylo něco ve vzduchu. Ráno po nepovedeném útoku na mou oběť si mne můj vrah našel před vchodem do jistého ústavu. Svou zbraň jsem ovšem tasila rychleji a střelou do jeho pravé paže jsem získala čas na únik. Říkala jsem si, že se z méhozásahu nemůže jen tak zberchat. Svého vraha jsem ale podcenila.
Vše se odehrálo v době, kdy jsem se těšila jak si nacpu břicho pořádným krvavým biftekem a spláchnu to mou oblíbenou whisky. Smrt byla rychlá, téměř by se dalo říci bezbolestná. Bylo to tak náhlé že si pamatuji jen mlhavé útržky. Ten podlý zmetek na mne zaútočil zezadu z jedoucí limuzíny. Koutkem oka jsem jen zahlédla hlaveň koltu, slyšela vrahův výsměšný smích a pak... Pak jen tma...