Není tomu ani hodina, co jsem pod drnem. Jo, jo, už je to tak.
Už delší dobu jsem tušila, že po mně jdou... Jedno z těch mafiánských individuí se na mě bylo ptát u mě doma, když jsem právě byla kupovat nějaké ty omamné látky na černém trhu. Vyděsilo mě zjištění, že vědí kde bydlím, a když se později mí kumpáni z ročníku zmínili, že se na mě vyptávali "nekalé živly", doslova mě zachvátily obavy o můj ubohý život.
Nicméně, svět mafie, gangů a nabroušených zbraní je už takový. Dnes ráno jsem se rozhodla, že se zastavím za svou obětí, slušně pozdravím, představím se... Nejde přece jen o to někoho zabít, ale zabít ho stylově. Tajný plán vraždy jsem měla připravený až na odpoledne. Kdybych tak tušila, že již nedostanu šanci jej realizovat!
Protože můj vrah byl mazanější, než jsem čekala. Po skončení kurzu o chemických bombách jsem vyběhla z budovy, která mi až do té doby poskytovala ochranu. Několik ulic jsem proběhla a pak jsem zpomalila do kroku, přesvědčena, že jsem případné pozorovatele setřásla. Jaký však to byl můj omyl!
Právě když jsem procházela nechvalně proslulou čtvrtí, kde na sebe mezi auty pokřikovali snědí přistěhovalci, vyřítil se najednou odnikud ten zabiják. Zatímco jsem, zasažena do ramene, krvácela na ulici, nikdo z přihlížejících mi nepřispěchal na pomoc.
Co zbývá nyní? Snad jen zamávat bílou rukavicí a popřát hodně štěstí vám všem tam nahoře, ve světě živých.
Předmět: Mord: Maggie (obět)